menu:
Úvodní stránka webu » Zpět na obsah kapitoly o cestovních náhradách » 2. Zahraniční stravné » 1. Tuzemské stravné

Tuzemské stravné při pracovní cestě podnikatele

poslední změna: 30.12.2017  |   autor: Tomáš Hlavsa | téma: Cestovní náhrady - stravné podnikatele při tuzemské pracovní cestě

Tuzemské stravné pro rok 2018 a 2017:


Bez jakékoliv vazby na použití auta, lze navíc při pracovní cestě daňově uplatnit stravné.
Stravné je možné uplatnit při pracovních cestách OSVČ v tuzemsku, které trvají více než 12 hod.

  Stravné při tuzemské pracovní cestě OSVČ na rok 2012 - 2018
  trvání cesty   rok 2012   rok 2013   rok 2014   rok 2015   rok 2016   rok 2017   rok 2018
1 - 12 hodin v kalendářním dni nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit nelze stravné uplatnit
12 - 18 hod v kalendářním dni 96 - 116 Kč 100 - 121 Kč 102 - 123 Kč 104 - 125 Kč 106 - 127 Kč 109 - 132 Kč 119 - 143 Kč
více než 18 hod v kalendářním dni 151 - 181 Kč 157 - 188 Kč 160 - 191 Kč 163 - 195 Kč 166 - 198 Kč 171 - 205 Kč 186 - 223 Kč


Stravné je danově uznatelným výdajem dle §24, odst.2, písm.k) bod 2, Zákona o daních z příjmů.

Častý dotaz - tuzemské stravné OSVČ - proč to tak je?


Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (ZDP), zde (v §24, odst.2, písm.k) bod 2,) k tuzemským a zahraničním cestám říká, že:

"Výdajem jsou rovněž zvýšené stravovací výdaje (stravné) při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu, zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a). Pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele nebo místo výkonu jiné činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti"

Pozor cesta do sídla (či do práce chcete-li) není pracovní cestou.

V citovaném § 6, odst. 7, písm. a) ZDP se znění odvolává na § 109, odst. 3 Zákoníku práce.
Říká tím, že podnikatel s příjmy dle §7, ZDP může použít náhrady, které Zákoník práce přiznává v § 176
(vždy v nějakém rozmezí od-do) zaměstnancům ve státní a příspěvkové sféře.
(Tj. v Části 7 Hlava 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce / Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který JE uveden v § 109 odst. 3)

Pozor tedy, nikoliv jako zaměstnancům ve sféře podnikatelské dle § 163 Zák. práce stanovené vždy jen jako minimální stravné
(Tj. v Části 7 Hlava 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce / Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který NENÍ uveden v § 109 odst. 3)

A konečně Zákoník práce v § 189 obsahuje zmocňovací ustanovení, na jehož základě MPSV každý rok k 01.01. mění vyhláškou konkrétní sazby stravného (a také sazbu základní náhrady za použití silničních motorových vozidel, plus stanovuje průměrnou cenu pohonných hmot).

Konkrétní výše cestovních náhrad za tuzemské cesty vychází tedy z vyhlášky.
Pro rok 2018 jde o
Vyhlášku č. 463/2017 Sb. »
(Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad)





   Tomáš Hlavsa - účetní poradce © 2012 - 2018 | Pomoc při založení s.r.o. | Plzeň a Praha | www.help1.cz |